Umíš odevzdávat svůj život Bohu?

Umíš odevzdávat svůj život Bohu?
Víš jak odevzdávat život? Jsi ve škole lásky. Jaké lásky a co to obnáší? Pojďme se na to podívat.
Když se narodíme naše duše je úplně nahá stejně jako naše tělo. Při křtu jsme pomazáni Duchem Svatým na kněze, proroka a krále a odevzdáváme svůj život Bohu a on nám dává svůj život v Duchu Svatém. Tedy dostáváme od Boha Otce docela pěknou a tučnou výbavu pro život. Jsou to milosti z lásky. Tyto milosti nám pomáhají dostat se domů do věčnosti a zároveň nám dávají sílu svědčit o víře a lásce. Při křtu vodou a Duchem Svatým dostáváme Ducha Svatého a jeho milosti a dary. Například chápeme některé věci lépe než nepokřtěný člověk, protože jsme se stali a vyznali že jsme Božím dítětem a těmito milostmi jsou nám různé Boží věci odhalovány. Tedy jako by jsme se narodili slepí, hluší a němí a Bůh nás učí těmito dary chodit, vidět, mluvit a slyšet lásku jeho srdce. Pak jsme znovu pokřtěni Duchem svatým v pozdějším věku. Je to obnova křtu, tedy se pořád a znovu odevzdáváme a Bůh se dává nám. Někdo je pokřtěn při biřmování a někoho si Bůh Otec pokřtí sám vylitím Ducha Svatého. Tímto křtem by jsme se měli sát znovuzrozenými křesťany. Dostáváme další výbavu, dary a milosti. Jaké? Každý má zde na zemi svůj úkol lásky stát se sám láskou neboť Bůh je láska, on chce, abychom byli jako on. A dal nám k tomu úplně všechno, sám sebe v Ježíši Kristu jeho vlastním životem. A ten jeho život přijímáme v Ježíši v Duchu Svatém pokud se mu cele odevzdáme. Znovuzrození nespočívá v samotném pomazání, ale nastává obrácením srdce a pokáním. Pak už nežijeme mi ale Kristus v nás. A věřte, pak jde všechno docela snáze neboť to dobré v nás koná on, jeho život ne mi sami. Od sebe nejsme schopni nic dobrého vykonat neboť jsme v základu hříšní. V tomto křtu je nám zjeveno jaké poslání máme zde učinit, poslání lásky a k tomu dostaneme dostatečnou výzbroj své hřivny. Člověk musí, ale chtít a odevzdat svůj život Bohu. Musí zemřít naše Ego. Jak? Tlučte a bude vám otevřeno, proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete. O co prosit ? O cokoli požádáte mého Otce v mém jménu bude vám dáno. Otec odpovídá na každou modlitbu způsobem lásky a někdy se vám zdá, že to trvá i třeba čtyřicet, padesát let. Ale když se ohlédnete za svým životem zjistíte, že modlitba byla vyslyšena stonásobně. Proste o dobrého vůdce a dárce o Ducha Svatého.
Co to znamená odevzdat svůj život Bohu?
Znamená to podřídit se v lásce Bohu absolutně ve všem ve svém životě a poslouchat Boha Otce na slovo. Zní to tvrdě, ale až osobně poznáte Boha Otce budete za ním utíkat, co na to říká, jak to myslí a co by volil a udělal, neboť poznáte, že jeho rozhodnutí jsou správná a z lásky a nejsou vůbec tvrdá ba naopak plná lásky. Bůh je tak něžný, že si to ani nedokážete představit. Jenom mi jsme někdy tvrdohlavý a myslíme si, že víme víc než samotný Bůh. Jako třeba samotný Jonáš, který byl tak tvrdohlavý, že před Bohem neustále utíkal v poslušnosti a Bůh ho přece nezavrhl.
A jak se tedy odevzdáváme?
Začněme běžným životem.
Třeba modlitbou, že si na Boha najdu pravidelně čas. Volím si ho i když je v televizi můj oblíbený seriál, když jsem chtěl zrovna jít ven zkrátka, když je u mne Bůh na tom prvním místě, ne až na tom druhém. Daruji mu svůj čas tedy odolávám těmto pokušením a až pak volím televizi procházku…..
Volím si třeba Boha v rodině, otec nebo matka se neobětuje pro zaměstnání a kariéru, ale pro rodinu neboť v rodině přebývá Bůh a tam se dají tvořit ty pravé hodnoty. Když mám práci jenom k obživě ne na to abych žil pro práci. Obětuji se pro lásku. Nebo mám práci která mne nebaví, ale obětuji se z lásky protože vím, že živím rodinu.
Mám rodinu a před rodinu stavím Boha na první místo. Jak?. Chválím ho a vzývám jeho jméno a není v mém životě osoba, kterou bych více miloval než Boha, ano milujeme i rodinu ale zároveň milujeme Boha v každém členu rodiny. Nikoho nezavrhuji neboť kdo nemiluje toho nejmenšího a nejposlednějšího nemiluje Boha.
V té rodině a v životě máme kříže, jaké?
Jeden z největších křížů je dnes rozpad rodiny, potraty a nemanželská soužití….. K čemu nás to vybízí? K dalšímu darování života Ježíši. Jak?
Dáme si příklad. Bude se vám to zdát tvrdé, ale v tom je podstata Ježíšova kříže a jeho něžnost.
V dnešní době je dost častá nevěra a často to končí rozvodem. Proč?! Není potřeba. Tady lze nejvíce dokázat, že jsme dali Bohu celý svůj život i v utrpení. Partner, který hřeší a žije ve smilnění je slabý člověk neboť k hříchu nás vede naše slabost, odolávat a bojovat s hříchem. Tedy partner, který hřeší, svůj život pro Boha ztratil neboť hledal život svůj, tedy svou slávu svoje uspokojení, svůj světský život. Neboť kdo by si chtěl svůj život zde zachránit ztratí ho, avšak kdo svůj život pro mne ztratí nalezne ho.
Co to znamená? Jak ztrácíme tedy obětujeme z lásky vlastní život? Tak jak ho obětoval Bůh nám?
Jak bude jednat druhý partner? Povíme si jenom jak by měl jednat?
Protože druhý partner miluje Boha víc než sebe, víc než vlastní život zde, víc než jakékoli uspokojení ať finanční nebo tělesné, odpouští hřešícímu partnerovi jeho smilnění. Je to velice těžké, ale ne nemožné. Nehledá vlastní prospěch v tomto světě, ale v Bohu ve své budoucnosti a jeho spravedlnosti a lásce. Tedy přijmeme kříž, který na nás Bůh nakládá v manželství. Věřte, že Ježíš ho nese s námi a trpí s námi v nás a cítí totéž co my, ale on na kříži zvítězil a může v nás znovu vítězit s námi nad našim křížem pokud se mu takto odevzdáváme měsíc za měsícem, den za dnem, minutu za minutou pochopíme co je to úplně odevzdat život Ježíši a Bohu. Tedy pro něj zemřít a znovuzrodit se v něm, v jeho životě, který nám daroval.
Milujeme partnera, ale nemilujeme jeho hřích. A Bůh si nás přes toto utrpení pročišťuje a proměňuje pokud se podvolujeme jeho vůli. Pokud se člověk podvolí Bohu, stvoří Otec z člověka novou bytost. A je také druhá šance, pro hřešícího partnera, když vidí toho druhého, že neútočí, mění se, žije v lásce a pokoji Božím, může se partner obrátit. Pokud si někdo volí jinou volbu jiného partnera odkládá kříž aniž by věděl, že si tak sám nakládá daleko těžší kříž než ten první. Neboť člověk začíná žít v hříchu, ve smilnění, v neodpuštění a to jsou ty nejlepší přístupové cesty pro zlo a nenávist atd. Kdo hledá své štěstí a svou slávu v tomto světě má již svou odměnu vybranou. Avšak mi prahneme po odměně věčné aspoň doufám, že všichni křesťané. Světská sláva je, já mám vždy pravdu a já nemusím nic ať ten druhý. Uděláme sami ze sebe Boha a chtěli bychom, aby se nám každý klaněl, vyhověl nám a poroučel se nám, omlouval, aby se nám každý podřídil místo abychom se podřizovali my sami.
Tedy by se měl člověk zapřít a následovat Ježíše, on svůj kříž také neodhodil, protože byl těžký a vzal na sebe hříchy, které nebyli vůbec jeho. On se mohl stát králem na zemi a nemusel zemřít, ale tím by si vybral svou odměnu zde na zemi a nestal by se králem nebe a celé země a už vůbec by nebyla řeč o vykoupení. Tedy neseme svůj vlastní kříž a jsme na něj přibíjeni hříchy partnera, který hřeší a tomu se říká láska, obětovat svůj život pro lásku ne pro dobré a drahé auto, pro luxusní byt, ne pro to abych se měl bezstarostně dobře zde na zemi a pro svůj život si tu urval co nejvíce pro svou zářivou budoucnost zde na zemi. Tudy cesta do nebe opravdu nevede. Ježíš nám nesliboval růžové brýle, ale život věčný a lásku v nás již zde na zemi, tedy království nebeské v nás. Jsme na Zemi návštěvníci a jenom jí procházíme. Nemůžeme si zde stavět zázemí na věčnost. Kde je náš domov víme, proto pozvěte evangeliem k nám domů co nejvíce lidí.
Potraty a znásilnění.
Život je dar a požehnání a každý den, který od Boha Otce máme je darem a požehnáním neboť by nemusel být. Většina z nás bere den jako samozřejmost. Jakou hodnotu má život? Nevyčíslitelnou!
Někdo řekne nemáme peníze, byt, byla bych svobodná matka, ale kdo se odevzdá plně Bohu, tedy volí dítě ne sebe a svůj přepych za cenu strádání, odevzdává Bohu svůj život. Věřte, že pokud naplno věříte Bohu on se o vás postará. Ani Šalomoun ve své kráse neměl takový šat jako polní lilie, které Bůh obléká a co je polní tráva dnes a zítra uschne a o co víc by se o vás nepostaral váš Otec, který ví co potřebujete a dá vám to. Věřte neboť víra hory přenáší.
Znásilnění je těžký hřích za který oběť nemůže a je to opravdu hrozné, ale tady je také zkouška co člověk volí, když při tom oběť otěhotní, jestli svůj život a svou budoucnost nebo dá člověk život Bohu i za cenu bolesti a kříže. Tady se opravdu v rukou Božích taví člověk jako zlato ohněm. Ano Bože stalo se to, já odpustím neboť miluji tebe a nespáchám další hřích, ale dítě si ponechám neboť ty dáváš život i tomuto dítěti. To dítě za to nemůže ono nechtělo být příčinou hříchu a už vůbec nechce být zatraceno. Je to opravdu velice těžké, ale ne nemožné. Z lásky k Bohu neboť v tom dítěti je Bůh. Dalo by se psát do nekonečna jak darovat a odevzdat Bohu svůj život. Odevzdáváme Bohu svůj život i v odpuštění, ne moje pýcha, ale všechno tobě Pane ne moje sláva a moje pravda, ale tvoje pravda a sláva Pane.
Když Bohu svůj život opravdu odevzdáme začne se náš život měnit, začnou se dít věci a naberou takový spád, že se člověk nestačí ani divit, pokud uvolníme všechna pouta, která nás svazují přijít blíže k Pánu. Jsme různorodí a podle toho jak člověk odevzdá Bohu svůj život tak v něm žije Kristus a stáváme se v Duši samotným Ježíšem a ten nás vede k Bohu Otci domů. Na té cestě potkáváme spoustu lidí. Někteří se nám mohou zdát chytří jiný jednoduší, někteří dopředu, někteří zaostalí, tvrdohlaví….. ale to je omyl. Když člověk žije v Duchu Svatém je to jako by jste od Boha dostali závodní auto a jedete rychle. Na cestě potkáváte lidi, někteří jedou v autě, kteří nemají ještě řidičák, někteří jdou pěšky někteří na vozíku a někteří dokonce stojí nebo leží. Je potřeba zpomalit rychlost, když takové lidi potkáváme, abychom jim porozuměli a mohli pomoci.
Abychom jim dali čas na proměnu neboť Bůh nám dal také čas k naší proměně a je k nám milosrdný tak i my máme být milosrdní a soucitní. Někdy je potřeba z Božího vozu vystoupit a jít s člověkem kus pěšky a třeba i celý život jít pěšky a někdy je potřeba se s člověkem zastavit a postarat se o něho. A tomu se říká ovoce Ducha Svatého je to láska, pokora, čistota, obětavost, čestnost, tichost, jemnost, sebeovládání, soucit, milosrdnost……. Kdo z nás by nechtěl takové Boží auto s ovocem na tachometru? Ale k takovému autu je potřeba Boží řidičák a udělat Boží řidičák není jednoduché, ale ne nemožné. Je v něm mnoho životních zkoušek, pádů a omylů a člověk musí projít ohněm Božím než se naučí správně řídit. Auto jsme my sami a náš řidič je Ježíš v nás. Až uděláme zkoušky na vlastní auto, předáme řízení jemu. Neboť zjistíme, že vůbec neumíme řídit neboť celou dobu řídil Ježíš a my řídily zrovna v době, kdy se v našem životě staly bouračky.
Nechte si řídit vlastní život Ježíšem a dojedete do toho správného cíle domů.
Nezapomeňte mu odevzdat celý svůj život ať mu při tom řízení nešlapete pořád na nohu na plynu nebo na brzdu. Když se mu plně odevzdáte stanete se jednotní a budete řídit spolu, buď zde nebo až na věčnosti, jak se komu podaří odevzdat svůj život Bohu. Když odevzdáte Bohu celý svůj život, zakusíte v srdci a v duši nevýslovnou Boží lásku pro kterou nejsou lidská slova. Milujme se, odevzdávejme Bohu svůj život neboť on nám dal svůj.(celý život, nenechal si ani svou slávu, proto nehledejme slávu svou ani světa, ale jeho) Tomu se říká sdílení. Jednota.
Doufám, že budeme mít v nebi všichni řidičáky a nebudou tam už žádné bouračky. Ať vám Bůh žehná.
Víš proč jsi zde na zemi? Aby ses měl odkud a proč vrátit domů a aby jsi na té cestě poznal lásku. Neboť když jsme doma, často si nevážíme toho co máme a bereme to jako samozřejmost, až to ztratíme, teprve pak poznáme jakou to má nevyčíslitelnou hodnotu.
D.S