Povídka Sousedé
Jsou vedle sebe dva domy a v každém z nich bydlí jeden člověk.
Jeden domek je jako vystřižený ze žurnálu a ten druhý chaloupce se podobá. Kdo v nich bydlí podíváme se oknem.
Budu se jmenovat Jan
V kávovaru se vaří kafe a Jan se dívá z okna ven. O čem asi tak přemýšlí? Přemýšlí o životě a o své samotě. Sedne si na balkon a praví, kdybych tak měl to kafe s kým pít, hned by mi lépe chutnalo. Pustí si v plazmové televizi fotbalový zápas a po chvilce ho vypne. Ani mě to moc nebaví, dívat se na ten zápas, když si pak nemám s kým o něm popovídat. Zašel bych si na pivo, ale nemám s kým a sám nepůjdu, nemohl bych se dívat na ty šťastné lidi spolu. Dám si pivo raději doma. Dneska je sobota, přece nebudu celý den sedět doma, aspoň na malou procházku se donutím. Třeba někoho známého potkám. Prošel jsem parkem a potkal tolik lidí, ale mám pocit, že vůbec nikoho nezajímám. Všichni jsou ponořeni do svých starostí. Jenom jsem viděl jednoho člověka, hrabal se v popelnici. Otevřu lednici a přestože je přeplněná nemám na nic chuť a svírá se mi žaludek. Chodím plným domem věcí a nevím co s časem.Půjdu si lehnou, snad zaspím a zítřek bude vypadat lépe. Zítra je neděle.
Je neděle a pořád nevím co s časem, začínám mít depresi. S tím jídlem jsem to tentokrát přehnal, jestli se to zkazí, budu muset něco vyhodit. Napadlo mně, ani neznám svého souseda. Nikdy jsem nenašel příležitost a čas zjistit, kdo vedle mne vlastně bydlí. Stejně by o mně nestál a ještě by si řekl co mi to sem leze za blázna. Kdyby aspoň tak pošťák zazvonil, chvíli by čas uběhl. A tu náhle zazvoní zvonek a ve dveřích stojí v omšelých šatech člověk ( Vašek) a něco si mumlá pod nos. Prosím, přejete si? Chtěl bych vás poprosit, je mi to trapné, jestli by jste mi mohl půjčit dvě vajíčka, zrovna teďka je potřebuji a jako naschvál mi došly. Jan praví, člověče, neznám vás běžte pryč, ještě mi vykradete byt a prásknul před ním dveřmi. To je, ale chátra už i do domu to leze.Ta samota, už to nevydržím, je čas poznat svého neznámého souseda. Už se těším. Vezmu pivo, klobásky, chléb a pozvu ho k sobě na návštěvu, aby věděl, že mám srdce na pravém místě. Šel jsem k neznámému sousedovi a když mi otevřel, málem jsem dostal infarkt. Stál tam ten samí člověk, co u mně dnes dopoledne zazvonil. Hanbou jsem se propad a utekl do svého domu. Teď abych se bál vůbec vyjít z domu, pro ostudu, kterou jsem si u něj udělal. Jsem na dně, skončím to, včera jsem si vybral v řece místo, kde by se to mohlo podařit. Už mě tu nikdo neudrží.
Pak mě někdo chytil za rameno a řekl mi to, co jsme potřeboval slyšet. Pozval jsem ho domů na pivo a klobásky a on neodmítl.
Budu se jmenovat Vašek
Na starém vařiči se vaří voda na čaj a Vašek se dívá z okna ven. O čem asi tak přemýšlí? Přemýšlí o životě a své samotě. Sedne si na zápraží a praví, kdybych tak měl s kým vypít ten čaj, hned by mi chutnal lépe. Pustí si svou starou televizi po babičce a začne sledovat fotbalový zápas, po chvilce ho vypne. Ani mě to moc nebaví, dívat se na ten zápas, když si pak nemám s kým o něm popovídat. Zašel bych si na pivo, ale nemám s kým a za co, tak zůstanu doma, nemohl bych se dívat na ty šťastné lidi spolu. Nechám si zajít chuť. Dneska je sobota, přece nebudu celý den doma, aspoň zkusím vybrat pár popelnic i když tam v poslední době nic není a možná někoho potkám, komu na mně bude záležet. Prošel jsem parkem a potkal tolik lidí, ale mám pocit, že vůbec nikoho nezajímám. Všichni jsou ponořeni do svých starostí. Jenom jsem viděl jednoho dobře oblečeného chlápka, jak smutně kouká do vody. Položím na stůl starý chléb, který jsem našel v popelnici, ale nemám na něj chuť svírá se mi žaludek. Chodím prázdným domem a nevím co s časem. Půjdu si lehnout snad zaspím, je mi zima a zítřek bude snad vypadat lépe.
Je neděle a nevím co s časem, začínám mít depresi. Mám hlad a už jsem snědl i ten chléb z popelnice. Napadlo mně, ani neznám svého souseda. Nikdy jsem nenašel odvahu a příležitost zjistit, kdo vedle mne vlastně bydlí. Kdyby věděl co jsem zač, nestál by jistě o mně a řekl by mi, co to sem leze za blázna. Mám takový hlad . Přestal jsem přemýšlet a zazvonil u souseda, kterého jsem nikdy neviděl. Když mi otevřel, uviděl jsem toho člověka co stál včera u vody a byl velice smutný a osamělí. Chtěl jsem se ho zeptat, proč byl včera smutný, ale místo toho jsem ho poprosil o dvě vajíčka. Ani jsem nedopověděl a prásknul přede mnou dveřmi. Dobře jsem odhadl svého souseda, teď abych vůbec nechodil pro ostudu z domu. A tu odpoledne někdo tluče na dveře. Mám strach. Jistě na mne soused poslal policii, že ho obtěžuji. Otevřel jsem dveře a tam stál soused Jan. Prásknul jsem před ním ze strachu dveřmi a utekl zadním vchodem pryč. Bál jsem se jít domů a tak jsem šel raději vybírat popelnice. A tu vidím u vody člověka, je to soused ( Jan) a hledí smutně do vody.Vycítil jsem na co asi myslí.
Chytil jsem ho za rameno a řekl mu, sousede já Tě mám rád. Vždycky jsem Tě měl rád, jenom jsem Tě neznal a on mně pozval domů na pivo a klobásky, přesto kdo jsem a jak vypadám.
Stali se z nás nejlepší kamarádi. Jan měl menší firmu a dal mi práci. Chodíme spolu na pivo, jíme klobásky a díváme se u toho na zápas, k vodě chodíme jenom na ryby, nikdo z nás se už necítí být sám.
Víš kdo je tvým sousedem, jestli ne, máš šanci ho poznat právě teď. Nečekej, čas běží.
D.S