close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Jdi pořád dopředu, neohlížej se, jde za tebou tvůj stín.

Láska je vítězství

7. listopadu 2010 v 18:04 |  Moje zásady

Pozvedni mé srdce k tobě Pane


On je zdrojem vnitřního štěstí
aneb Prohloubit své srdce


Věřící, který má upřímné srdce, každodenně zjišťuje, že když touží a snaží se
kráčet cestou, po které ho vede jeho Pán, jeho srdce se prohlubuje a postupně
dostává od Pána víc a víc schopnosti žít, toužit po Něm a přijímat Jeho lásku.
Navzdory všemu, co jsme kdy v životě prožili a prožíváme těžkého, Ježíš působí
hluboko v našem srdci, a to stále více - když zůstáváme k Němu a také sami k
sobě upřímní. Upřímnost se týká našeho srdce a naší duše - našich tužeb, snů,
obav, bolestí, těžkostí, našich nejhlubších nadějí i úzkostí a prostě všeho.
Stále znovu zveme Ježíše, aby vstupoval do našeho srdce a přebýval tam víc než
kdy dřív. Zveme ho, aby odstranil z našeho ztvrdlého srdce vše, co se tam staví
do cesty mezi nás a Něj - On, Pán, v našem srdci zůstává stále, ale také vždy
přichází znovu a dává se nám poznat víc než kdy předtím.
Ježíš říká ve Zjevení: "Hle, já stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo
můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zj
3,20).
On přichází vždy. Ne vždy nás ale nasytí a uspokojí tak, jak bychom si zrovna
představovali. Vždy znovu přichází - On sám, osobně - a to je víc než cokoliv
jiného. Setkává se s námi a NASYCUJE NÁS SEBOU SAMÝM. Obnovuje svou lásku k nám.
On je skutečným CHLEBEM ŽIVOTA, který jediný může nasytit naše nitro.
"Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z
tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá." (Sof 3,17)
Jiný překlad téhož verše říká: ".upokojí nás svou láskou." To je velmi krásně
řečeno.
Když po něčem toužíme (a nemáme), a jsme proto plni žalu, smutku, nepřestávejme
se obracet k Němu s důvěrou. On nás vždy upokojí svou láskou.
"Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno."
(Mt 7,7).
Stává se, že ne vždy dostáváme, co chceme. To ale neznamená, že již po tom
nebudeme dále toužit. Toužíme dál - a Bůh naše touhy postupně proměňuje,
transformuje - přetaví je ve SVÉ touhy, které nám vloží do srdce. Jeho vůle a
naše vůle, Jeho přání a naše přání se pak shodnou, a my v tom prožíváme lásku,
radost, Jeho ujištění. Taková proměna ale někdy vyžaduje týdny, měsíce i roky. A
také houževnatost ducha, statečnost srdce - a dlouhé čekání. A to někdy
bývá.těžké! Bůh nám ale neslíbil, že pozemský život bude procházka růžovou
zahradou! Slíbil, ŽE BUDE VŽDY S NÁMI: "Nikdy tě neopustím a nikdy se tě
nezřeknu." (Žd 13,5). Jestli ty sám vědomě nezapřeš Boha a nezřekneš se ho - On
to nikdy neudělá! Máš zaslíbení Jeho blízkosti ve všech časech - snadných i
těžkých, ve všech zkouškách. Tato Jeho přítomnost a blízkost v našem srdci je
nade vše!
Boží cesty jsou pro nás lepší než ty naše. Jeho plány jsou pro nás lepší, Jeho
touhy jsou pro nás lepší než ty naše! V důsledku vždy platí, že Jeho touhy a
Jeho přání, až se postupně stanou i našimi touhami a přáními a až se naplní, nám
přinesou více vnitřního uspokojení, než o jakém jsme snili.
Někdy dostáváme ale něco jiného, než za co jsme prosili. Mnohdy dostáváme něco
jiného. Prosili jsme o snadnou cestu, o úlevu, o odpočinek - ale přichází těžká
cesta, pracná cesta, mnoho námahy, vysílení, únavy. Neboť Bůh sice VŽDY VYSLÝCHÁ
naše modlitby, ale ne vždy tak, jak jsme chtěli. Prosili jsme, upřímně jsme o
něco prosili - ale pak dostaneme něco úplně jiného. Znáte to? Ano, znáte. A v
tom je právě Boží moudrost. Bůh nám dává to, co je pro nás dobré, ne to, co jsme
chtěli a přáli si sami. Dává VÍC, NEŽ CO JSME SI PŘÁLI: dává nám to, co
potřebujeme, ne to, co zrovna chceme. A to Boží, co On dává, je pro nás vždy
lepší než to, co jsme chtěli sami, co jsme chtěli původně.
Jestliže jsme tak blízko Bohu, že se touhy našeho srdce shodují - jestliže se
shodují s Božími touhami - potom nám Bůh dává přesně to, oč žádáme. ".oč bychom
ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se
mu líbí." (1 J 3,22). "Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco
požádáme ve shodě s jeho vůlí." (1 J 5,14).
Čekání podle Boží vůle je pro nás vždy užitečné - čekáním naše srdce roste a
prohlubuje se, naše životy dostávají nový rozměr. Právě tehdy dostáváme víc -
abychom mohli potom i víc dávat. Toto vědomí, že Bůh JE S NÁMI a proměňuje nás
svou STÁLOU PŘÍTOMNOSTÍ, nás natolik uspokojuje, že můžeme pak ostatní zvát k
ŽIVOTU, který dává On, DO PŘÍTOMNOSTI NAŠEHO PÁNA - aby i jejich srdce mohla
ožít, aby přijali odpuštění, uzdravení, SPÁSU, aby poznali Ježíše.
Bůh nás ne vždy vytrhne z bolestného období a ne vždy nám dává to, po čem
toužíme. Protože BOŽÍ touhy pro náš život jsou vždy PRAVDIVÉ a BOŽÍ cesty jsou
vyšší a lepší než naše vlastní.
JDE MU O NĚCO VĚTŠÍHO NEŽ O NAŠE, v uvozovkách, "štěstí". Ve skutečnosti nám
chce dát mnohem více SVÉHO štěstí, než kolik jsme si pro sebe naplánovali. Ale
to, jak a kdy dává On, často neodpovídá našim původním přáním a plánům! On někdy
nedává hned, mnohdy nedává v tom čase, kdy jsme si naplánovali. My spěcháme - a
chtěli bychom všechno hned, nejpozději za měsíc, půl roku, nejdéle za rok -
delší doba nám připadá jako věčnost, jako nekonečné čekání. Ale Bůh vidí CELÝ
NÁŠ ŽIVOT: OD PRVNÍHO DNE AŽ DO POSLEDNÍHO DNE. A JEŠTĚ DÁLE, NA VĚČNOST. Byli
jsme stvořeni jako věčné bytosti - a budeme navěky žít s Ním, na tom nejlepším
místě, na takovém, které jsme si zde na Zemi ani neuměli vysnít: v Nebi.
To všechno se stane - jestliže je Ježíš tvým Pánem a Spasitelem, jestliže jsi mu
dal svůj život. Dá ti mnohem víc pro věčný i pro pozemský život, než sis přál -
ale mnohdy úplně JINAK, ve zcela JINÉM ČASE, JINÝM ZPŮSOBEM, s úplně JINÝMI
LIDMI, než sis původně myslel. A v tom všem vždy platí, že Boží cesty jsou pro
nás lepší než ty naše. A také, že ".všechny věci napomáhají k dobrému těm, kdo
milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí." (Ř 8,28).
Ježíš je naším zdrojem vnitřního štěstí, které nelze jinde najít.
Budeme toto vnitřní štěstí cítit a prožívat vždy? Ne, to by bylo příliš snadné!
Neboť období zkoušek, období hledání Boží tváře, Božího srdce, nás vedou k tomu,
že Pána toužíme znát a poznávat o to víc. Bůh se nám někdy jakoby skrývá, pak
nám to ale vždy vynahradí svou blízkostí a přítomností. Tak postupně poznáváme
Boha mnohem více, než by to bylo možné bez období zkoušek, zápasů a hledání.
Pamatujme, že Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa." (J 18,36).
Počítejme s tím, že nevěřící se nám budou smát - pro ně jsme blázni, kteří věří
něčemu, co nevidí. Někteří nás budou nenávidět. "Protože však nepatříte ke
světu, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí." (J 15,19).
"Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás." (J 15,18).
Nevěřící se nám budou smát, ale to nevadí. Až jim to jednou dojde, až se jich
Bůh dotkne svou láskou a mocí, potom i oni rádi přijmou od Boha ten dar, který
jsme dostali před nimi. Buďme jim světlem a směle jim povídejme o tom, KOMU jsme
uvěřili. Bůh potom změní i jejich život!
Našemu Pánu jde také O NĚCO VĚTŠÍHO NEŽ jen o naše "zdraví" a "klid". Ve
skutečnosti On je zdrojem veškerého zdraví, klidu a vůbec všeho života. Bůh
samozřejmě dělá zázraky a uzdravuje i dnes: Ježíš nám přece přišel ukázat, jaký
je Otec - a On stále dělal zázraky a uzdravoval - to činil Otec a to činil
Ježíš. Stejně tak činí právě dnes, a dost možná zrovna teď i ve Tvém životě!
Neměli bychom o tom nikdy pochybovat, jestliže nechceme rovnou pochybovat o
celém Božím Slovu. Bůh uzdravuje i dnes, i zrovna teď, a není pro Něj nejmenším
problémem kohokoliv kdykoliv zbavit všech bolestí i veškerého trápení! Ale ne
vždy je to hned, ne vždy je to snadné. Neboť žijeme ve světě "poznání dobrého i
zlého": Takový svět si první lidé, Adam s Evou, zvolili. Takový svět vybrali.
Vybrali sobě, ale bohužel vybrali také pro všechny další generace až do skonání
tohoto věku. A jednou z těch generací jsme i my, ty a já. Když už se tak stalo,
Bůh si to vše používá k tomu, abychom Jej uprostřed tohoto věku tmy hledali a
nalézali. Abychom mu mohli projevovat lásku v situacích, které pro nás nejsou
zrovna snadné. Láska, kterou Bohu můžeme projevovat v tomto padlém světě, Boha
těší o to více. Zde Pána poznáváme jen skrze víru a skrze okamžiky, kdy k nám
přichází a dotýká se nás. A právě taková láska je pro Boha vzácným pokladem. V
tomto věku tmy, ve kterém se dotýkáme Boha jen skrze víru, osvědčujeme svou
lásku také ve zkouškách a v souženích. A to někdy... bolí. Pán nás i skrze
zkoušky připravuje a přetavuje nás pro svou nádhernou věčnost, kterou budeme
jednou prožívat u Něj a s Ním. Zde na zemi zakoušíme z Jeho blízkosti jen malý
závdavek, jen drobečky toho, co nás čeká jednou navěky. A z toho se můžeme
radovat.
".Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský
rod. A prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a
upevnil 'vnitřní člověk' a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a
tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími
pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: a poznat Kristovu
lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.
Tomu, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač
prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva." (Ef 3,14-21).
Dovolme Bohu, aby prohloubil naše srdce. On touží, abychom vždy slyšeli Jeho
tichý a jemný hlas, kterým k nám stále hovoří. Duch Svatý, náš utěšitel a
průvodce, nás usměrní a povede nás. Pán si nás vyvolil a nic nás nemůže odloučit
od Jeho lásky. Jen On je naším zdrojem vnitřního štěstí - které nám svět nemůže
dát, a které nám svět ani nemůže vzít! "Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad
soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je
psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku."
Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist,
že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost,
ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže
nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu." (Římanům
8,35-39).


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama