Mluvíte doma s dětmi?
Jak si poradit s dětmi 4

Vzájemná komunikace je nedílnou součástí života jakékoliv komunity. A té rodinné zvláště. Výhodou té rodinné je to, že od narození dítěte máte (občas) relativně dobré šance "cosi" ovlivnit. Když se dítě narodí, je zcela bezmocné. Odkázané na naši péči. V rámci dobré péče bychom měli obhospodařovávat nejen stránku tělesnou, ale také tu duševní nebo-li emocionální.
Čím je dítě ovlivňováno
Dítě je ovlivňováno "atmosférou", která v rodině vládne. Hovoříte spolu otevřeně, s humorem, upřímně? Nebo naopak u vás vládne uzavřenost jednoho člena rodiny vůči tomu druhému, radosti ani starosti nesdílíte, jste vůči sobě až zlí? Atmosféra rodiny ovlivňuje komunikační schopnosti každého jednotlivce.
Mluvte se svými dětmi zcela otevřeně
Dítě není schopné rozeznat rozdíl mezi tím, co se říká nahlas a tím, co je myšleno "mezi řádky". Dítě vidí maminčin smutný obličej a zeptá se: "Mami, ty jsi smutná?" A matka místo toho, aby řekla, jaký je pravý stav věci, odpoví: "Kdeže, to se ti jenom zdá, já jsem naprosto v pohodě!" Dítě se snaží porozumět tomu, co se právě stalo. Evidentně vidělo, že je máma smutná, ale ta to popírá a říká něco zcela jiného.
Snažte se už odmalička být k dětem upřímní: "Ano, jsem smutná. Mám nějaké problémy v práci a trápí mě to. Ale s tebou to nemá vůbec nic společného!" Víc nemusíte. Stručně vysvětlit pravý stav věci, bez nutnosti zacházet do větších podrobností.
Je dovoleno
Je dovoleno se zlobit a negativní pocity dát verbálně najevo. Učte odmalička své děti dávat najevo nejen pozitivní pocity, ale i ty negativní. Zároveň je učte se nebát dát najevo, pokud s něčím nesouhlasí nebo něčemu nerozumí. Na tom, že se na někoho zlobím, ani na tom, že něčemu nerozumím, není nic špatného, ani hloupého…
Vím, že je v dnešní hektické době velice těžké najít si čas na "rozhovor" se svými dětmi. Často se spokojíme s otázkami: "Jak bylo ve škole? Máš nějaké známky? Co jste měli k obědu?" atd., atd. Ale přesto zkusme komunikaci s dětmi, ale i mezi partnery věnovat více pozornosti a času. Nemusím zdůrazňovat, že se nám to jednou vrátí…
Jak je to u vás doma? Máte pocit, že se svými dětmi mluvíte dostatečně? Jak to bylo ve vašem dětství? Myslíte si, že jste výchovou vašich rodičů ovlivněni? Jednáte stejně nebo naopak se snažíte dělat vše jinak?
Převzato moje-rodina.cz