close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Jdi pořád dopředu, neohlížej se, jde za tebou tvůj stín.

Co volíš? Žiješ ve svobodě lásky nebo v otroctví hříchu

4. listopadu 2010 v 18:53 |  Moje zásady




Co volíš? Žiješ ve svobodě lásky nebo v otroctví hříchu


Svoboda lásky nebo otroctví hříchu ?
Co pro nás tyto dvě věci znamenají, pojďme se na to podívat.
Ježíš zemřel za naše hříchy, tedy i za moje, aby my jsme nemuseli trpět na věčnosti a ani zde na zemi. Svou bezhříšností přemohl hřích a zvítězil nad ním. Daroval nám svůj život a svého Svatého Ducha, abychom my mohli žít v radosti na věčnosti a také již zde na zemi.
Co to pro mně znamená, že za mne obětoval svůj život?
Obětoval ho, abych já nemusela zemřít. Neboť mzdou hříchu je smrt a Ježíš to vzal na sebe. Každý přece zemře, ale tady se jedná o smrt duchovní a duševní. Já tedy budu žít na věčnosti díky Ježíšovu daru jeho vlastního života, Ducha Svatého a díky jeho daru žiji již zde na zemi. Neboť právě to co dává život je Duch Svatý. To znamená, že ten sobec ve mně musí zemřít. Odevzdávám Ježíši vlastní život a přijímám Ježíšův život již zde na zemi, abych mohla být pak na věčnost jednou vzkříšena z mrtvých. Kdo přijímá Ježíše narodil se z něho již zde na zemi a toužebně čeká na vzkříšení po své tělesné smrti. Kdo přijal Ježíše jeho duševní smrt dávno nastala. smrt sobce, smrt vlastní moci nenávisti, vlády nad sebou a nad druhými, kterou Ježíš ukřižoval na svém kříži jako hřích. Galatským 4- 24,- Efezským 2- 1,-10,-
Tak po přijetí Otcova daru v Ježíši a v Duchu Svatém jsem svobodný člověk již zde na zemi. Jak svobodný?
Již nejsem otrokem hříchu a přikázání. Co to pro mne znamená? Že bych neměla dodržovat přikázání? Právě naopak ! Přikázání je mi dáno, abych poznala co je to hřích neboť bez zákonu nelze rozeznat co to je hřích. Po poznání hříchu, mi dává Duch Svatý vnuknutí a sílu, abych se postupně z každého hříchu vymaňovala a tedy stávala svobodnou. Co to je být svobodnou? Svobodě se musíme učit, pochopit a přijímat ji, nejde jen tak. Je to proces, kterým každý musí projít, aby vůbec pochopil a poznal co to je svoboda. Svoboda je láska. Ve jménu lásky (Bůh je láska) se stávám svobodnou. Jak?
Fáze 1. Dáme si příklad. Mezi partnery vznikne hádka, oba jsme buď naštvaní, anebo druhá možnost, já se vůbec nenaštvu. Cítím lásku a oprostím se od všech špatných lidských vlastností, které mě svazují s hříchem a odpustím a to z lásky neboť vím, že jsem slabá a ten druhý taky a třeba on vůbec nechápe co to je sloužit v lásce, nebo zatím nedokáže nad hříchem vítězit. Zapřu sama sebe, svou sobeckost mít pravdu nebo nepravdu, když nelze hádku vyřešit. Neboť pravda je vždy láska. Zapřu v sobě nenásilím hněv , nedám mu ani vyrůst a s něžností hledím na druhého neboť vím, že třeba v poznání ještě není tam, kde já a hlavně protože miluju. Jsem tedy svobodná, nemusím podlehnou, nechat se ovládnout hněvem, s klidem a svobodou volím klid bez výčitek a lehkým srdcem opouštím hádku. Není problém volit dobře. Z lásky, aby ten druhý již nehřešil a také z lásky k sobě, abych více nehřešila já, opouští člověk hřích. Není to snížení se, ale moc a síla lásky vládnou Duchem Svatým sám nad sebou a také nad tím druhým, není to vláda, ale služba. Takže sloužím druhému a zároveň i sobě. Tady je vidět jak to má Bůh vymakané a jak se dobro rozmnožuje a přenáší dál a dál když člověk pochopí co je to láska a svoboda. Když ustupuji,neponižuji se, ale jsem svobodná ve svém jednání, cítím se volná, já se nemusím hněvat a vůbec necítím, že bych měla potřebu se hněvat. Klidně mohu myslet na něco jiného nebo se za toho člověka pomodlit. Láska mi dala svobodně se rozhodnout a nesloužit tak hříchu, ale svobodě a lásce. Dokonce se mohu radovat, že tohle dokážu neboť láska naplňuje, mám v srdci pokoj a radost. Tím pádem dostávám zpět daleko víc. Radost z toho druhého, pokoj, svobodu, a když takto jednám, vidím stále víc a rozumím síle lásky. Pozor tohle není vítězství nad tím druhým, ale sloužím mu v lásce. Na druhou stranu je to vítězství nad vlastním hříchem a hříchem toho druhého. Ne nad jeho osobou, ale hříchem, není to moje vítězství, ale vítězství Ježíšova daru jeho života ve mně, tedy jsou to plody Ducha Svatého.
Fáze 2. Druhá varianta, být otrokem by vypadalo takto. Mezi partnery vznikne hádka, oba jsme naštvaní, přesto, že vím co je správné v lásce a chtěla bych ustoupit volím sebe, nedovolím lásce aby se na mně oslavila, nezapřu se, volím svou sobeckost svou vlastní moc a buď se naštvu nebo neodpustím. Neoprostím se od špatných lidských vlastností. Tady již hřeším a dobrovolně se svazuji s hříchem a to hned s neodpuštěním, sobeckostí, povýšeností, nadutostí, pýchou, povyšováním,.......Vím, že jsem slabá a ten druhý je také slabí a aby nebylo poznat, že jsem slabá můžu toho druhého ubíjet, aby nebyla moje slabost vidět, tedy budu dále hřešit. Tady se ukazuje slabost, že člověk nedokáže ustoupit a opustit hřích. Tady vznikají války a nejen mezi partnery. Stávám se nesvobodnou, jsem otrokem hříchu a ne jednoho. Musím neustále zakrývat svou slabost. Za prvé musím na tu věc (hádku)neustále myslet, užírá mně, mrzí mně, nahání mi hněv, můžu být smutná, můžu mít povýšenou radost, která vede k ponižování a běsnění v hříchu a tím mou důstojnost sráží k zemi, zaslepuje mne, stala jsem se otrokem špatných lidských vlastností a otrokem hříchu. Nemohu dál svobodně dýchat a jít tím správným směrem, dokud nedojdu k fázi 1. Odpuštění. Dokud srdce nepůjde po té správné Ježíšově cestě lásky a svobody. Navíc být v hříchu bere energii a vítr do plachet. A člověk přestává růst směrem k Bohu, odklání se od něj. Když tohle člověk pochopí, překoná a odrazí se od toho, je to v každém dalším případě jednoduší a jednoduší, až to člověku nedělá žádné problémy zbavit se konkrétního hříchu, ale pouze s Ježíšem.
Ono někdy nejde odpustit hned. Odpuštění je proces. Když vám někdo opravdu poraní srdce, ne že si ho poraníte samy svou pýchou, chce to hodně prosit o Boží požehnání, aby to člověk vůbec dokázal. Aby Ježíš uzdravil naše vnitřní zranění. Člověk se může sám od sebe snažit být sebelepší, ale bez Ducha Svatého to je marné lidské namáhání. Neboť právě tu svobodu nám dává právě jenom Ježíš v nás v Duchu Svatém a on nás, v nás vede a dělá lepšími. Sami od sebe nedokážeme nic neboť jsme od přirozenosti lidé hříšní. To je právě ta pravá svoboda co mi Ježíš dává na kříži, vybojoval ji pro mne nenásilím, láskou. Ježíš dokázal, že zlo jde obrátit a zvítězit nad ním. Jsme jenom prázdné nádoby a záleží na nás čím se necháme naplnit, jestli Duchem Svatým nebo tím druhým.
Když člověk odpustí nebo se zřekne hříchu, přichází pocit viny. Je to následek hříchu. Vina nás učí být lepší neboť jsme si uvědomily jakou moc má hřích. Tady je, ale potřeba prosit Boha o zproštění viny o milost přijat samu sebe, takovou jakou mě Bůh stvořil, neboť nemohu být nikdy bez hříchu. Kdyby jsme neprosili o zproštění viny, tak by začalo růst dobré podnebí pro toho zlého a to třeba výčitkami. Vlastním neodpuštěním sobě, že nejsem dokonalá a hřeším. Že jsem tak slabí člověk, že nedokážu být nikdy bez hříchu, sebe litování, ponižování se, odsuzování se, ztráta důvěry v sebe, že něco nedokážu.......a tohle právě Ježíš nechce. Vzal můj hřích na sebe, abych já nebyla vina za svůj hřích. Jedině Duch Svatý může můj hřích odpustit a postupně proměňovat a odstranit. On vzal naše viny na sebe, a také všechny naše hříchy.
Dávejte Ježíši každý večer své hříchy a viny. On vám je odpustí a pokud to myslíte s upřímným srdcem, věřte, že vás promění ve vás, v sebe. Postupně se budete stávat svatějšími a svobodnějšími. Neboť všichni jsme svatí a svobodní, jenom musíme dojít k plnosti svatosti a k vlastní svobodě Ducha. Vše co stvořil Bůh je svaté a posvěcené. Proto neopovrhujme nikým a ničím, řiďme se láskou neboť Bůh je láska a svoboda. Buďte svobodní v lásce ve svém jednání, v životě a poznáte co je to doopravdy láska.
Na druhou stranu praví Ježíš co je Císařovo, dávejte Císaři a co je Božího dávejte Bohu. Znamená to, že jsme všichni otroky lidských zákonů, musíme se podřizovat, pravidlům, vyhláškám, nařízením, která musíme dodržovat, aby to tady na zemi vůbec fungovalo. Musíme odevzdávat světu co mu náleží, třeba daně, pojištění atd.... abychom zde mohli žít. Na druhou stranu, každý kdo pochopí svobodu, přestává být otrokem i tady neboť to bere jako přednost a možnost zapřít sám sebe pro druhé neboť tu jde o blaho druhých i mé a rozhodnout se svobodně a s láskou vykonávat tyto věci neboť vím, že slouží dobrému záměru i když jsou někdy zákony nedokonalé. Samozřejmě rozhoduji podle svědomí a Ducha Svatého. Tam kde je nesoulad a utlačování lidského práva nemohu souhlasit, tam by jsem se stala otrokem hříchu, spoluviníkem zákona. Například zákon o potratech. Pokud s ním souhlasím, jsem spoluviníkem a stávám se tak otrokem hříchu neboť svým souhlasem sloužím zlu.
Lidské zákony jsou nedokonalé a proto si připadáme jako otroci.
Ani já nejsem dokonalá a Bůh mě bere takovou jaká jsem. Tady se stávám úplně svobodným člověkem neboť tyto zákony vykonávám s láskou a pro lásku. Podřídím se neboť vím, že svět není zatím dokonalý, musí mít zákony, které přijde Ježíš zrušit při jeho druhém příchodu a učiní tak tisíciletou říši, aby lidstvo naučil zákonům lásky, tedy svobodě. Zákon lásky je svoboda Ducha. Co bude dál si povíme někdy příště.
Mohu vám říct, že být svobodný není jednoduché, avšak ne nemožné. Ať vám Bůh žehná, ať se stanete všichni v plnosti svatými a svobodnými, postupně ve všem svém jednání i v životě.

D.S


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama