Barvy
Modrá jsi jak hladina, krásně se na tebe vzpomíná.
Však nechme vzpomínky být, pojďme raději žít.
Já pro tebe budu chodit do mlýna, v dálce už světlo zhasíná.
O tobě budu snít, jak moc chtěl bych s tebou být.
Zelená jsi jak tráva, kde je tvoje sláva?
Však nechme vzpomínky být, pojďme raději žít.
Už z dálky na mne mává, ruce svoje mi dává.
Z pramenů vody budu tě pít, říkat jak moc, chci Tě mít.
Žlutá jsi jak sluníčko, usměj se na mně maličko.
Však nechme vzpomínky být, pojďme raději žít.
To poskočilo moje srdíčko, jsem o kousek dál, ale maličko.
Nebudu Tě ze zlatého kovu lít, já chci Tě živou mít.
Červená jsi jak jablíčka o tobě je má písnička.
Však nechme vzpomínky být, pojďme raději žít.
Krásou mě omámila písnička, kdo jsi, snad moje vábnička.
Na měsíc budu tu vít, o tobě lásko má snít.
Bílá jsi jak kupa sněhu, dej mi raděj svoji něhu.
Však nechme vzpomínky být, pojďme raději žít.
Pro tebe já jdu si v běhu, budu čekat na tvém břehu.
Teď začal správný vítr dout a tvá loďka ke mně plout.
Hnědá jsi jak kůra stromu, chci si Tě vzíti do svého domu.
Však nechme vzpomínky být, pojďme raději žít.
Ze skály teď volám, řekni komu, tvé srdce se otevře jak výbuch v lomu.
Svými křídly budu Tě krýt, v životě s tebou v zahradě sít.
Oranžová jsi jak podzimní list, stále budu v tobě číst.
Však nechme vzpomínky být, pojďme raději žít.
Budu z pavučin si Tě příst, však musíš lásko hodně jíst.
Ještě něco po tobě budu chtít, smím od tebe lásko něhu si vzít.
Fialová jsi jak fialka, pojď, buď moje Amálka.
Však nechme vzpomínky být, pojďme raději žít.
Už nevím kde je morálka, jsi perla nebo korálka?
Šperky nebudu tě ctít, z fialek věnec, pro tebe já začnu vít.
Černá jsi jak pírko havraní, srdce mé u tvých dveří zazvoní.
Však nechme vzpomínky být, pojďme raději žít.
Teď vezmu si Tě do dlaní, mé srdce bije uhání.
Pro lásku chci si Tě vzít a životem s tebou jít.
Barevná jsi jak duha, naše srdce zdobí stuha.
Však nechme vzpomínky být, pojďme raději žít.
Lásku teď píše tuha, kde máš teď svého druha?
D.S